Nahrávám a mám celkem nepříjemný depresivní stavy. Už se mi podařilo identifikovat, že mi to dělá to šedo-černý rozhraní některejch fotobank v kombinaci s mým "šedým" obdobím (které odstartoval jakýsi aktivní Saúd svým nákupem) a tak jsem poprosila Leguána, aby na chvíli vypnul své pseudo naučné pořady o mimozemšťanech a o Saúlovi z Tarsu a když teda nemůže bejt ticho, aby mi pustil nějakou muziku. No, tak mi pustil Nirvánu. To se mi v tomto stavu nelíbilo, tak jsem upřesnila, že bych chtěla klasiku, třeba Vivaldiho. No, dostalo se mi Beethovenových sonát, a když mě to už opravdu přestalo pomáhat (cca po hodině a půl), upřesnila jsem, jestli by nemohl pustit třeba něco, co by si pustil kdyby řídil auto. No, tak jsem vyslechla jakousi Paganiniho skladbu pro kytaru (ano, jsem ignorant, a nevyznám se v tom, zajímá mě pouze vliv na moji psychiku). Ehm. Umění se musí obětovat mnohé a duševní zdraví bývá jednou z prvních obětí. Leguán asi bude druhá.

Jsem medvěd.