Bitmapy. Vektory by byly moc pracné slepovat. Slepuji obvykle 3x3 obrázků (někdy 2x2). Např. textury - rozměr obrázku 2048x2048, výsledná sada má rozměr 6144x6144. Při plné velikosti to musí být přesně dělitelné beze zbytku aby se neprolnuly hrany. Zákazníkovi se to pak dobře dělí zmenšením canvasu - zjistí že 6144/3=2048, rozměr 2048x2048 zadá do nové velikosti plátna a zvolí jen kam se má zarovnat (1 z 9 možností) a vznikne mu tak přesně 1 vybraný obrázek. Kupodivu je docela dost šetřílků, kteří si koupí celou sadu (zřejmě do zásoby). Více obrázků než 3x3 se už asi nevyplatí, protože v náhledu už toho není moc vidět. I když také se mi už párkrát prodala sada malých textur z počátků, která má tuším 7x7 textur s rozměrem 512x512. Lidem často stačí malý rozměr a snaží se na projektech šetřit kde se dá - pro pozadí webů atd. je i 512x512 dost dobrá velikost.
A prodává se i opačný trend, když z obvyklé sady vytáhnu jednotlivé prvky - např. ze sady karet jednotlivé karty nebo ze složitého obrázku jednotlivé grafické prvky. Prodává se vše, jen s mírně odlišnou prodejnosti. Je to vše jen otázka poměru pracnosti k prodejností. Sestavit sadu nebo vytáhnout prvek má mnohem nižší pracnost než vytvořit nový obrázek, tak i kdyby měl takový obrázek 2x nižší prodejnost, tak se určitě vyplatí. ... Což jsme zas u recyklací - základ dobré prodejnosti grafiky není ani tak samotná tvorba, jako efektivní vytváření variant.
Občas nahlížím do tvorby
Kláry Víškové - a to je krásný příklad recyklací. Má nádhernou tvorbu, ale myslím že hlavní váha prodejnosti je díky kombinacím obrázků do všemožných variant (je to dobře vidět při sestřídění podle Nové).